Vysoká škola chemicko – technologická v Praze

Fakulta technologie ochrany prostředí

Ústav chemie ochrany prostředí, VŠCHT Praha

 

 

 

         

 

Testy akutní a semichronické toxicity

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ing. Vladimír Kočí, PhD.

Ing. Tomáš Rakovický

Ing. Andrej Švagr

 

 

 

 

 

PRAHA 2001

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Obsah

 

1      Testy akutní a semichronické toxicity. 3

1.1       Účel 3

1.2       Princip testu. 3

1.3       Předběžný test 3

1.4       Ověřovací test 4

1.5       Orientační test 4

1.6       Základní test 4

1.7       Interpretace výsledků. 4

2      Pracovní roztoky pro ekotoxikologické testy. 5

2.1       Úprava vzorku. 5

2.2       Příprava zřeďovací vody, živného média. 5

2.3       Zásobní roztoky solí pro zřeďovací vodu. 5

2.4       Příprava kultivačního média, Knoppova roztoku pro řasy. 5

2.5       Zásobní roztoky solí pro kultivaci řas, Knoppův roztok. 5

2.6       Laboratorní mořská voda pro testy na heterotrofních organizmech. 6

3      Pracovní postup. 6

3.1       Určení testovaných koncentrací 6

4      Vyhodnocení 8

4.1       Princip určení EC50. 8

4.2       Probitová anlýza. 9

 

1          Testy akutní a semichronické toxicity

1.1         Účel :

Stanovení akutní a semichronické toxicity neznámých látek, např. výluhů z průmyslových odpadů nebo ze skládek, odpadních vod určených pro zavlažování, slouží k určení toxického vlivu látek na vodní organismy a semena rostlin. Zatímco testy chronické toxicity se používají k určení negativních účinků látek při jejich dlouhodobém působení na organismy, slouží akutní testy toxicity k určení okamžitého účinku látek, který vyvolává úhyn organismů, v mírnějším případě jejich stresové chování. Výsledkem ekotoxikologické zkoušky je hodnota efektivní koncentrace testované látky EC50, při které dochází k úhynu nebo imobilizaci 50% organismů. Hodnota EC50 bývá udávána v jednotkách mg/l nebo ml/l. Podle této hodnoty lze testovanou látku zařadit do tříd toxicity a odhadnout míru jejího škodlivého působení na vodní organismy.

1.2         Princip testu :

Postup ekotoxikologického hodnocení látek je schematicky znázorněn na obrázku č.1.


 


Obrázek č.1. Schéma postupu při testu toxicity.

1.3         Předběžný test

V předběžném testu se vzorek o neznámé toxicitě podrobí první zkoušce s testovacími organismy. Jde o to, zjistit, zda látka vykazuje toxické účinky či nikoliv. Používají se dvě paralelní nasazení se dvěma kontrolami. Nedojde-li k úhynu žádného organismu, je předběžný test hodnocen jako negativní a přistoupí se k ověřovacímu testu.

1.4         Ověřovací test

Negativní výsledek  předběžného testu se ověřuje v šesti paralelních nasazeních. Nedojde-li v testovaných roztocích k úhynu o 10% převyšující úhyn v kontrole, je i zde výsledek hodnocen jako negativní. Další testování se neprovádí. Je-li výsledek pozitivní, úhyn v testovaném vzorku převýší o více než 10% úhyn v kontrole, záleží další postup na míře imobilizace či úhynu. V případě mortality nižší 50% se další testy neprovádejí a zjištěné skutečnosti se zaznamenají do protokolu. Překročí-li mortalita 50%, přistupuje se k orientačnímu testu.

1.5         Orientační test

Účelem tohoto testu je určení rozmezí, ve kterém lze očekávat hodnotu EC50 testované látky. Používá se zde zpravidla 10 koncentrací vodného výluhu, volených v širokém rozpětí. Do tohoto testu se nasazuje menší počet pokusných organismů, obvykle postačuje testovat jednu koncentrační řadu a do každé testované koncentrace nasadit 4 organismy. Cílem je zjistit nejvyšší koncentraci látky, při které ještě nedochází k úhynu či imobilizaci organismů (OC0) a nejnižší koncentraci, která již působí letálně (OC100).

1.6         Základní test

Základní test slouží k vlastnímu určení hodnoty EC50. Test sestává zpravidla ze 7mi různých koncentrací vodného výluhu v rozmezí stanoveném orientačním testem. Ředění se provádí tak, aby kolem předpokládané hodnoty EC50 došlo k úhynu nebo imobilizaci 5 - 95 % organismů ve třech či více ředěních. Jako nejvyšší a nejnižší koncentrace ředící řady se volí limitní koncentrace zjištěné orientačním testem. Pro každou koncentraci se nasazují 2 - 3 paralelní nasazení. Po 24 a 48,72 hodinách se odečítá počet uhynulých či imobilizovaných organismů. Ze zjištěných údajů se spočítá hodnota EC50. Na začátku i konci pokusu se zaznamenává teplota, koncentrace rozpuštěného kyslíku a pH v každé testované koncentraci.

1.7         Interpretace výsledků

Výsledek ekotoxikologických testů je negativní, jestliže v ověřovacím testu nedojde k překročení 10% imobilizace či úhynu ve srovnání s kontrolou.

Jestliže v ověřovacím testu uhyne méně než 50% (ale více než 10%) testovaných organismů nelze hodnotu EC50 stanovit a tato skutečnost se uvede do protokolu. Výsledek je hodnocen jako pozitivní.

Způsobuje-li testovaná látka větší než 50ti% úhyn nebo imobilizaci, je výsledkem ekotoxikologické zkoušky hodnota EC50, popř. i doplňkové hodnoty EC10, EC90, EC50/NOEC.

2          Pracovní roztoky pro ekotoxikologické testy      

2.1         Úprava vzorku

Do odměrné baňky potřebného objemu se odměří část vzorku. Poté se nadávkují zásobní roztoky solí, jejichž objem závisí na potřebném objemu vzorku. Na 1 litr vzorku se dávkuje 2,5 ml zásobních roztoků solí. Objem baňky se doplní po rysku vzorkem. Je-li testovaná látka pevného skupenství, pořídí se nejprve její zásobní roztok o známé koncentraci. Dále se postupuje jako se vzorky ve stavu kapalném. Popřípadě je možné rozpustit látku přímo ve zřeďovací vodě.

2.2         Příprava zřeďovací vody, živného média :

Do zásobní nádoby se odměří větší část redestilované vody, pak se do ní nadávkují zásobní roztoky solí (viz. níže). Dávkuje se vždy 2,5 ml zásobního roztoku každé soli na 1 litr média. Po nadávkování solí se zásobní nádoba doplní destilovanou vodou až po požadovaný objem. Je-li k dispozici voda deionizovaná, je lépe dávkovat větší množství solí. Osvědčilo se množství zdvojnásobit na 5 ml.

Hodnota pH zřeďovací vody by se měla pohybovat v rozmezí 7,6 - 8,0. Případná úprava pH se provádí 1M roztokem NaOH, popř. HCl. Dostatečné množství rozpuštěného kyslíku je třeba zajistit aerací. Voda musí být kyslíkem nasycená minimálně z 90%. Je vhodné připravit zřeďovací vodu alespoň den před jejím použitím a aerací přes noc zabezpečit nejen nasycení kyslíkem, ale i dokonalé rozpuštění solí a homogenizaci média.

2.3         Zásobní roztoky solí pro zřeďovací vodu:

·        Zásobní roztok č. 1 : 117,6 g CaCl2 . 2H2O  (p.a.) se rozpustí a doplní do 1 litru destilovanou vodou.

·        Zásobní roztok č. 2 : 49,3 g MgSO4 . 7 H2O (p.a.) se rozpustí a doplní do 1 litru destilovanou vodou.

·        Zásobní roztok č. 3 : 25,9 g NaHCO3   se rozpustí a doplní do 1 litru destilovanou vodou.

·        Zásobní roztok č. 4 : 2,3 g  KCl  (p.a.) se rozpustí a doplní do 1 litru destilovanou vodou.

2.4         Příprava kultivačního média, Knoppova roztoku pro řasy

Do zásobní nádoby se odměří větší část destilované vody, pak se do ní nadávkují zásobní roztoky solí. Dávkuje se vždy 10 ml solí č.1-3 a 1 ml soli č.4 na 1 litr média. Po nadávkování solí se zásobní nádoba doplní destilovanou vodou až po požadovaný objem.

2.5         Zásobní roztoky solí pro kultivaci řas,

Kultivační médium pro chov řas dle ISO.                               

koncentrace, mg.l-1                                         

                                   1 litr     2 l        3 l        4 l        5 l

NaNO3                        467      934      1401    1868    2335

Ca(NO3)2 . 4H2O        59        118      177      236      295

K2HPO4                      31        62        93        124      155

MgSO4 . 7H2O            25        50        75        100      125

Na2CO3                       21        42        63        84        105

Zásobní roztok                        koncentrace, ml.l-1                  

Fe-EDTA                    10        20        30        40        50

Gaffronův roztok          0,08     0,16     0,24     0,32     0,4

                                                                                 

Roztok stopových prvků podle Gaffrona.                                                                              

                                               koncentrace, mg.l-1                                       

H3BO3                                     3100                                      

MnSO4 . 4H2O                        2230                                      

Na2VO4 . 2H2O                      33                                          

(NH4)6Mo7O24 . 4H2O           88                                          

KBr                                        119                                        

KI                                           83                                          

ZnSO4 . 7H2O                         287                                        

Cd(NO3)2 .4H2O                     154                                        

Co(NO3). H2O                       146                                        

CuSO4 . 5H2O                         125

NiSO4(NH4)2SO4 . 6H2O        198                                        

Cr(NO3)3 . 7H2O                    37                              

V2O4(SO4)3 . 16H2O               35                                          

Al2(SO4)3K2SO4 . 24H2O       474                                        

2.5.1        Knoppův roztok:

Knopův roztok se používal dříve jako medium pro chov řas. Jeho výhodou je jednodušší příprava.

·        Zásobní roztok č. 1 :  100 g KNO3  (p.a.) se rozpustí a doplní do 1 litru destilovanou vodou.

·        Zásobní roztok č. 2 :  10 g K 2HPO4  (p.a.) se rozpustí a doplní do 1 litru destilovanou vodou.

·        Zásobní roztok č. 3 :  10 g MgSO4 . 7 H2O  (p.a.) se rozpustí a doplní do 1 litru destilovanou vodou.

·        Zásobní roztok č. 4 :  0,1 g FeCl3  (p.a.) se rozpustí a doplní do 100 ml destilovanou vodou.

2.6         Laboratorní mořská voda pro testy na heterotrofních organizmech:

Mezi mořské organizmy používané pro testy toxicity patří například vířník obrněnka Brachionus plicatilis  či žábronožka Artemia salina. Receptur na přípravu umělé mořské vody je celá řada. Uveďme si zde při ilustraci následující postup:

Do redestilované vody se nadávkují soli v množstvích uvedených v tabulce č.1. Pak se pH vody upraví na hodnotu 7,8. Nerozpuštěné částice se odfiltrují na filtru o velikosti pórů 0,45mm. Sterilizace vody se provede v autoklávu, kde dochází ke zvýšení pH na 8±0,1. Připravená voda by měla být uchovávána maximálně 5 dní a to ve tmě a při teplotě 4-5°C .

Tab.č.1 Složení laboratorní mořské vody.

Vzorec soli

koncentrace, g.l-1

NaCl

23,96

MgSO4.7H2O

10,346

MgCl2.6H2O

6,5

NaBr

1,029

KCl

0,596

CaCl2.2H2O

0,397

SrCl2.6H2O

0,027

H3BO3

0,006

NaF

0,0042

 

3          Pracovní postup :

Pro potřeby laboratoří bude z důvodu úspory času a prostředků prováděn pouze základní test. Orientační test bude již dopředu proveden a studentům bude ke každému modelovému vzorku doporučen i interval, ve kterém se nachází hledaná hodnota EC50. Nejvyšší koncentrace vzorku z orientačního testu, která ještě nepůsobí na organismy toxicky, se bude označovat jako „orientační koncentrace 0“ (OC0); nejnižší koncentrace, při které došlo k úplnému úhynu testovacích organismů jako „orientační koncentrace 100“ (OC100).

3.1         Určení testovaných koncentrací

Interval sedmi koncentrací v rozmezí OC0OC100 je třeba rozdělit tak, abychom v ideálním případě po provedení testu obdrželi 5 hodnot tzv. parciálních mortalit, tzn. úhynů větších než 0% a menších než 100%. Jedna koncentrace by se měla co nejvíce blížit EC50, dvě by měly být mezi hodnotou OC0 a EC50, dvě mezi EC50 a OC100 a dvě koncentrace budou odpovídat hodnotám OC0 a OC100. Rozvržení koncentrací by mělo být okolo hodnoty EC50 symetrické. Na obrázku č.2 je znázorněn princip volby testovacích koncentrací.


Obrázek č.2. Způsob volby testovaných koncentrací v intervalu OC0 OC100.

 


Koncentrační řada by měla být logaritmická, následující koncentrace by měla být vždy k krát větší nežli předchozí. Koeficient k se vypočítá z následujícího vztahu, kde n představuje počet volených koncentrací, obvykle 7 :


Určené koncentrace testovaného vzorku se připraví v odměrných baňkách a přelijí do kádinek ve kterých bude testování prováděno. Pro každou koncentraci se nasazují dvě paralelky a jedna manipulační kádinka se stejnou koncentrací vzorku, množství vzorku v manipulační kádince může být menší. Každá koncentrační řada musí mít svoji vlastní kontrolu, kádinku pouze s ředící vodou.

Jsou-li připraveny koncentrační řady, změří se v každé kádince pH, koncentrace rozpuštěného kyslíku a teplota. Pak se přistoupí k dávkování mikroorganismů.

Po 24 nebo 48 hodinách se přistoupí k odečtení úhynu. V každé kádince se spočte počet uhynulých či imobilizovaných organismů. Ze získaných dat úhynu, mortality se spočítá hodnota EC50.

4          Vyhodnocení :

4.1         Princip určení EC50

 


Obrázek č.3. Lineární regrese závislosti úhynu na logaritmu koncentrace

 


Možností, jak určit ze získaných dat o úhynu organismů hodnotu EC50 je více. Každá má určité přednosti i nedostatky. Na obrázku č.2 je patrné, že závislost mortality na koncentraci má sigmoidální charakter. Takovou závislost však nelze popsat přesnou rovnicí (pomineme-li polynomy vyšších stupňů). Je třeba získaná data určitým způsobem transformovat. Nejjednodušší je postavit proti hodnotám mortality logaritmy koncentrací a závislost vyjádřit pomocí lineární regrese. V bodě EC50 má totiž křivka inflexní bod a v jejím okolí je její průběh přibližně lineární. Viz. obrázek č.3.

4.2         Probitová anlýza

Obrázek č.4. Lineární regrese závislosti probitů na logaritmu koncentrace.


Nevýhodou výše uvedeného způsobu výpočtu je, že přímka nekopíruje dostatečně úmrtnostní křivku. Při koncentracích nižších EC50 je nad křivkou a v koncentracích vyšších je pod ní. Tuto systematickou odchylku se snaží napravit probitová analýza, která vhodným způsobem transformuje úmrtnostní data na tzv. probity, které již mají na logaritmu koncentrace přibližně lineární závislost. Na obrázku č.4 je znázorněna regrese stejných dat jako na obr.3 avšak převedených na probity. Na první pohled je patrná větší linearita závislosti probitů na logaritmu koncentrace.

 


Převod úmrtnostních dat vyjádřených v procentech lze na probity převést podle následující tabulky. Vhodnější však je použít výpočetní program upravený pro PC.

 

Tabulka. Převedení úmrtnostních dat v procentech na probity

% 

probit  

% 

probit  

% 

probit  

% 

probit  

% 

probit  

% 

probit  

0,2

2,122

10,0

3,718

30,0

4,476

50,0

5,000

70,0

5,524

90,0

6,282

0,4

2,348

11,0

3,773

31,0

4,504

51,0

5,025

71,0

5,553

91,0

6.341

0,6

2,488

12,0

3,825

32,0

4,532

52,0

5,050

72,0

5,583

92,0

6.405

0,8

2,591

13,0

3,874

33,0

4,560

53,0

5,075

73,0

5,613

93,0

6,476 

1,0

2,574

14,0

3,920

34,0

4,588

54,0

5,100

74,0

5,643

94,0

6,5S5

1,2

2,743

15,0

3,964

35,0

4,615

55,0

5,126

75,0

5,674

95,0

6.645

1,4

2,803

16,0

4,006

36,0

4,642

56,0

5,151

76,0

5,706

95,5

6,695

1,6

2,856

17,0

4,046

37,0

4,668

57,0

5,176

77,0

5.739

96,0

6,751

1,8

2,903

18,0

4,085

38,0

4,695

58,0

5,202

78,0

5,772

96,5

6,812

2,0

2,946

19,0

4,122

39,0

4,722

59,0

5,228

79,0

5.806

97,0

6.881

2,5

3,040

20,0

4,158

40,0

4,747

60,0

5,253

80,0

5,842

97.5

6.966

3,0

3,123

21,0

4,194

41,0

4;772

61,0

5,278

81,0

5,878

98,0

7.054

3,S

3,188

22,0

4,228

42,0

4,798

62,0

5,305

82,0

5,915

98,2

7,096

4,0

3,249

23,0

4,261

43,0

4,824

63,0

5,332

83,0

5,954

98,4

7.144

4,5

3,305

24,0

4,294

44,0

4,849

64,0

5,358

84,0

5,994

98.6

7,197

5,0

3,355

25,0

4,326

45,0

4,874

65,0

5,385

85;0

6.036

98.8

7.257

6,0

3,445

26,0

4,357

46,0

4,900

66,0

5,412

86,0

6,080

99,0

7,326

7,0

3,524

27,0

4,387

47,0

4,925

67,0

5,440

87,0

6.126

99,2

7.409

8,0

3,595

28,0

4,417

48,0

4,950

68,0

5,468

88,0

6.175

99,4

7,512

9,0

3,659

29,0

4,447

49,0

4,975

69,0

5,496

89,0

6,227

99,6

7.652

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

99,8

7.878